Doporučení pro praxi

  • Základní pravidla při poranění zdravotníka

    Víte, co dělat v případě poranění? Představujeme základní pravidla, jak správně postupovat.

     

    Okamžité poskytnutí první pomoci

    • Při poranění ostrým předmětem
      1. Ránu nechte krátkodobě krvácet.
      2. Zastavte krvácení.
      3. Ránu důkladně vymyjte vodou, mýdlem a dezinfekčními prostředky.
    • Při kontaminaci očí, úst, kůže nebo sliznic biologickým materiálem
      1. Zasažené místo pořádně vymyjte vodou.

    Vždy nahlaste poranění přímému nadřízenému a proveďte zápis*

    Důležité údaje pro vyhodnocení události!

    1. Kde, čím a při jaké činnosti bylo poranění (kontaminace) způsobeno.
    2. Případně údaje o osobě, která může být zdrojem infekce.

    *) A to i v případě poranění nepoužitým zdravotnickým prostředkem nebo pokud byl použit osobní ochranný pracovní prostředek (OOPP).

    Navštivte závodního nebo ošetřujícího lékaře

    1. Provedení odběru krve poraněného.
    2. Zajistění krve a osoby, jejímž biologickým materiálem došlo ke kontaminaci.

    Následná opatření podle výsledku laboratorních vyšetření

    • Při negativním výsledku vyšetření ukončení sledování zdravotního stavu.
    • Při pozitivním výsledku lékařský dohled po předpokládanou inkubační dobu.

    Dokumenty ke stažení

    Základní pravidla při poranění zdravotnického personálu

    Základní pravidla při poranění zdravotnického personálu

     

    Aesculap Akademie pravidelně připravuje vzdělávací akce zaměřené na bezpečnost zdravotnického personálu.
    Aktuální přehled kurzů

  • Správný postup mytí a dezinfekce rukou

    Ruce jsou nejdůležitějším pracovním nástrojem zdravotníků a současně jsou často zdrojem infekcí. Toto riziko je možné snížit důslednou hygienou. Péče o ruce je jedním z nejdůležitějších opatření v prevenci nozokomiální nákazy. K mytí a dezinfekci rukou je důležité používat správné postupy a účinné přípravky.

    Věstník MZ č. 5/2012  rozlišuje několik stupňů mytí a dezinfekce rukou:

    1. Hygienické mytí rukou.
    2. Hygienickou dezinfekci rukou.
    3. Mytí rukou před chirurgickou dezinfekcí rukou.
    4. Chirurgickou dezinfekci rukou.

    Dále věstník upravuje nošení šperků a úpravu nehtů, a to tak, že v operačních provozech nošení šperků, prstenů a náramků nepřipouští stejně jako nošení hodinek. Nehty by měly být krátké a nenalakované, což vylučuje nošení dlouhých umělých nehtů.

     

    Hygienické mytí rukou

    Všichni pracovníci ve zdravotnictví provádějí hygienické mytí rukou. Správný postup nalezneme v letáku MZ a je následující:

    1. Navlhčete si ruce.
    2. Naneste mycí prostředek a roztírejte jej nejméně patnáct sekund.
    3. Pečlivě si omyjte dlaně, hřbety rukou až po zápěstí včetně prostoru mezi prsty.
    4. Důkladně opláchněte vodou.
    5. Loktem uzavřete přívod vody.
    6. Osušte si ruce papírovou utěrkou.

    Doba trvání celé procedury: 40−60 vteřin

     

    Hygienická dezinfekce rukou

    Správný postup hygienické dezinfekce rukou opět najdeme v letáku MZ.

    Dezinfekční prostředky aplikujte vždy na suché ruce.

    1. Do sevřené dlaně aplikujte dostatek dezinfekčního přípravku.
    2. Ruce  udržujte po  celou dobu dezinfekce vlhké.
    3. Každý pohyb opakujte 5x, pořadí není rozhodující
      • Třete dlaň o dlaň.
      • Dejte ruce na sebe, zaklesněte prsty a třete pravou dlaní levý hřbet ruky a naopak.
      • Dejte ruce dlaněmi k sobě, zaklesněte prsty a třete dlaní o dlaň.
      • Semkněte prsty a otírejte horní část semknutých prstů dlaní druhé ruky.
      • Otáčivým pohybem dlaně otírejte palec druhé ruky a naopak.
      • Krouživým pohybem třete levý palec v sevřené pravé dlani a naopak.
      • Obousměrnými krouživými pohyby třete sevřenými prsty pravé ruky levou dlaň a naopak.
    4. Nechte dezinfekci zaschnout.

    Po zaschnutí se ruce dále neoplachují ani neutírají.

    Doba trvání celé procedury: 20−30 vteřin

     

    Dokumenty ke stažení

  • Které infekce nás ohrožují nejvíce

    Nejčastějšími infekcemi, které mohou být přeneseny krví, jsou virus žloutenky B, C a virus HIV. Někteří pacienti mohou přenášet virů více, aniž by o tom věděli. V České republice je odhadem*) infikováno:

      • virem VHB přibližně 55 000 obyvatel;
      • virem VHC 21 000 obyvatel;
      • virem HIV 2 200 obyvatel.

    *) Zdroj: Základní informace o způsobu přenosu infekčních onemocnění pro zdravotnické záchranné služby a hasičské záchranné sbory;  Centrum pro komunitní práci pro Českou společnost AIDS pomoc,z.s. 2014, s. 4.

    Největším rizikem je VHC

    Tyto viry způsobují závažná onemocnění s dalšími zdravotními následky. Nejrizikovější z hlediska pravděpodobnosti nákazy je hepatitida B, u které se udává přibližné riziko 1 : 3. U hepatitidy typu C je riziko nakažení 1 : 30 a u HIV 1 : 300. Navzdory číslům je pro zdravotníky největším rizikem hepatitida typu C, protože proti hepatitidě typu B jsou očkováni a nákaza virem HIV je spíše sporadická a je vázána na určitý životní styl, má však vzestupnou tendenci. Nakazit se infekčním materiálem je možné i po několika dnech. V japonské studii zveřejněné WHO je popsána infekční nebezpečnost krve ve stříkačce až osm dní po odběru. U kontaminace HIV se udává nakažlivost 0,3 %, u viru hepatitidy typu C až 4 % a viru hepatitidy B přibližně 30 %. Viry hepatitidy a HIV však nejsou jediným rizikem. Kontaminovanými jehlami může být na zdravotníky přeneseno i více než dvacet patogenů.

    Další profesionální nákazy, u kterých je možný přenos krví:

    • infekce EB virem;
    • cytomegaloviróza;
    • syfilis a další

    Mezi nákazy přenášené krví patří například i obávaná ebola, kde je však pravděpodobnost nákazy minimalizována díky systémovým opatřením MZČR.

    Profesionální nákazy se však mohou přenášet i dalšími cestami  jako je přenos kontaktem, kapénkami či  vzdušnou cestou

     

    Dokumenty ke stažení

  • Agresivní pacient

    Nejčastějším terčem násilí v ošetřovatelství jsou všeobecné sestry, které tvoří nárazník mezi pacienty a lékaři a jsou často vystaveny následkům přenášené agrese. Platí to i pro Českou republiku, kde bylo zjištěno, že sestry jsou v 70 % oběťmi těchto incidentů.

    Co dělat v případě násilného a agresivního pacienta?

    Pokuste se převzít kontrolu nad situací, abyste co nejvíce minimalizovaly možné následky. Docílit takového opatření lze následujícími způsoby:

    1. Zůstaňte v klidu, požádejte o pomoc jednoho nebo více kolegů. Udržujte přiměřenou a bezpečnou vzdálenost – vždy mějte na paměti únikovou cestu.
    2. Zkuste použít techniky pro deeskalaci násilí:
      • mluvte s pacientem velmi srozumitelně; tón hlasu musí být klidný, ale pevný, nemluvte agresivně;
      • vyvarujte se prudkých pohybů;
      • projevte empatii; poslouchejte celým tělem – udržujte oční kontakt; nezvedejte ruce, ale nechte je v dolní polovině těla dlaněmi k pacientovi, což vyjadřuje přátelský postoj;
      • vyvarujte se náhlých úsudků – prvotní je bezpečí situace;
      • zaměřte se na pocity pacienta jako člověka, na jeho vnímání; vyjádřete pocit, že „slyšíte“, „chápete“ a „oceňujete“.
    3. Pokud pacient křičí:
      • neodpovídejte hned, snažte se o rozšíření ticha; snižujte napětí;
      • pokuste se klidně dýchat;
      • odpovídejte rozvážně a v krátkých větách, důležité věci opakujte;
      • nechte pacientovi čas na rozmyšlenou, aby mohl odpovědět; snažte se o vytvoření situace bez pocitu nátlaku, sdílejte prostor k ventilaci emocí;
      • vyjasňujte informace tím, že opakujete to, co jste pochopili; vyjadřujte zájem o člověka a jeho situaci.
    4. Pokuste se v kritické situaci navodit pocit důvěry:
      • oslovujte pacienta celým jménem;
      • podpořte ho, aby vyjádřil své obavy a příčiny hněvu,
      • klidným a jemným tónem hlasu ho upozorněte, že vulgarita a agresivní hrozby nemohou být akceptovány: „Mám z vás strach, pokud toho nenecháte, zavolám o pomoc.“
      • připomeňte pacientovi, že se mu snažíte pomoci;
      • nabídněte mu kompromis; omluvte se za možný problematický přístup od vás nebo kolegů.
    5. Pokud to, co jste udělali, nebylo dostatečné a fyzické hrozby se zvyšují, jste oprávněni:
      • v případě, že již došlo k sevření útočníkem, použít takový způsob sebeobrany, abyste se vymanili z jeho sevření;
      • zalarmovat bezpečnostní službu nebo policii;
      • zavolat na pomoc kolegy;
      • připravit se na pacifikaci pacienta proti jeho vůli; varujte ho vždy alespoň dvakrát nahlas a mějte na to svědky;
      • provést pacifikaci: jedna osoba na jednu končetinu a jeden, co velí a chrání hlavu a krk;
      • posléze využít fyzického omezení či farmakologického zklidnění;
      • veškerý postup následně podrobně zapsat;
      • zkontrolovat, zda nedošlo k poškození pacienta.

     

    Varování

    • Fyzické a farmakologické zásahy nejsou bezpečnými postupy a je třeba jich užít jako poslední možnosti k řešení této mimořádné události.
    • Napadení personálu (i verbální násilí) je vždy mimořádnou událostí, která musí být bezpodmínečně hlášena a dokumentována.
    • Personál si po každém takovém incidentu zaslouží psychickou podporu (peer, psycholog, kaplan) a náhradu škody.

    S laskavým svolením přeloženo z Doporučení pro prevenci a management násilí a agrese na nefrologických jednotkách skupiny European Dialysis and Transplant Nurses Association / European Renal Care Association (EDTNA/ERCA). Originál k nahlédnutí na adrese: www.edtnaerca.org.

    Jaroslav Pekara
    člen skupiny pro Bezpečnost personálu
    člen European Violence in Psychiatry Research Group