Zahraniční okénko medikačního pochybení

Během přípravy newsletteru Pracovní skupiny Bezpečnost personálu na téma medikačního pochybení mě napadlo zavolat své letité kamarádce, která pracuje přes třicet let v zahraničí, a zeptat se jí, jak řeší medikační pochybení u nich, zda k nim dochází a co dělají pro jejich prevenci. Popravdě jsem si myslela, že přinesu sofistikovaný postup, kterým bychom se mohli inspirovat. Ano, už asi víte, že se tak nestane.

Během rozhovoru zjišťuji, jak to chodí za hranicemi v ambulantním provozu. Jedná se o interní ambulanci se specializací v nemocničním zařízení okresního rozsahu. Pacienti přicházejí nejen na plánované infuzní terapie, ale také v akutním stavu. Správným postupem ve věci ordinací je zápis ordinace do dokumentace a potvrzení jejího podání. Obojí provádí lékař pouze elektronicky. Sestra má přístup do karty pacienta v takzvaném „ambulantním módu“, což znamená, že pokud pacient ležel dříve na oddělení tamní nemocnice, nemůže se podívat do jeho chorobopisu a zjistit, jaké léky mu byly podávány. Vždy vidí jen aktuální ordinace probíhající v ambulanci. V praxi by to tedy mělo probíhat tak, že lékař do elektronické karty ordinaci zapíše, sestra ji podle zápisu připraví, podá a lékař ji po podání v dokumentaci stvrdí svým elektronickým podpisem.

V běžném provozu ovšem lékaři nestíhají ordinace do dokumentace předem vpisovat a ordinace probíhají ve většině případů pouze ústně. Jediné ověření, které je k dispozici, je opakovaně se zeptat a ústně ordinaci znovu ověřit. To se sestry snaží dodržovat, přestože je na ambulanci často velký provoz a pracují ve stresu. Ve sporných a výjimečných případech si sestra nechá ordinaci napsat alespoň na kus papíru, protože papírovou dokumentaci již nepoužívají. Týká se to léků, které se v ambulanci příliš často nevyskytují a jejich podání nemají sestry tolik zažité. Dalším sporným momentem je zápis do dokumentace po podání. Z důvodu nedostatku lékařů, jejich vytíženosti a možná trochu i ze zvyku lékaři tyto zápisy většinou neprovádějí, přestože k tomu mají oprávnění pouze oni. Běžnou praxí je, že se sestra přihlásí do systému pod přihlašovacími údaji lékaře a sama ordinaci dopíše a potvrdí podání léků lékařovým elektronickým podpisem. Velmi spontánně se zeptám: „A to se nebojíte?“ Na chvilku nastane ticho a následuje odpověď: „No, vedení se to sice moc nelíbí, ale všichni se tu známe a roky spolu pracujeme, jsme na sebe zvyklí. Problém je občas s novým personálem, ale my tu moc fluktuaci nemáme.“

Co k tomu říct závěrem, snad jen: „Přeji co nejméně chyb!“

Mgr. Klára Dvořáková

Pokud máte zajímavou zkušenost s medikačním pochybením nebo s námi chcete své zkušenosti sdílet, napište mi na adresu: klara.dvorakova@bbraun.com.