Rizika práce na JIP v době covidové a post covidové – obecný pohled hygienika a zdravotníka

Jedním z mála pozitiv covidové doby je to, že se začalo otevřeně diskutovat o dostupnosti a správném používání OOPP, personálních kapacitách, nově vznikajících problémech v komunikaci, rostoucí míře stresu a zvýšeném výskytu syndromu vyhoření, k němuž často vedly především požadavky na zdravotnické pracovníky pracovat na hranici jejich možností. To je však pohled z postcovidového období nebo období, kdy se většina z nás vrátila k původnímu způsobu práce. S jakými riziky jsme se ale museli vyrovnat před tím?

Rychlý nástup pandemie covid-19 počátkem roku 2020 vyvolal zmatek na poli dezinfekce, chyběly plně virucidní dezinfekční prostředky, řešil se nedostatek OOPP zejména pro ochranu dýchacích cest, chirurgické roušky a respirátory nebyly dostupné v požadovaném množství, a to ani pro zdravotníky v první linii. Na povrch také vypluly mezery v některých odborných znalostech. Obecně lze říci, že tato problematika byla zpočátku podceněna.

Mezi jiným byl problém s nedodržováním vyloučení zbytečného kontaktu neinfekčních pacientů s infekčními či suspektně infekčními, v rizikových ambulancích nevyužívání sanitárních filtrů – čisté a nečisté zóny, neadekvátní používání či nepoužívání OOP u personálu (oděv, obuv, ochrana dýchacích cest, rukavice)‏ a OOP vyššího zabezpečení, nepřevlékání, nedostatečné vyměňování rukavic mezi jednotlivými činnostmi, dezinfekce rukavic. S tím souviselo i to, že se použité zdravotnické prostředky používaly opakovaně nebo déle, než uvádí výrobce.

Dalším problémem bylo porušování režimu nepostradatelných zdravotníků ve vztahu k ostatním: povinné přestávky, maximálně 2 osoby, setkávání se mimo pracoviště a nedodržování termínů při povinném testování v rámci pracovní karantény. Nejvíc chyb obecně vznikalo při zástupu na jiném oddělení, kde často chybělo seznámení se s prostředím, obvykle v úzkém vztahu k limitům personálu.

Ve vztahu k tomu jistě stojí za zmínku improvizace v dekontaminačních metodách. V opatření vydaném MZ ČR k OOPP proti viru covid-19 bylo uvedeno, že se mohou respirátory FFP1 až FFP3 sterilizovat až třikrát. Otázkou je ale jak. Doporučované germicidní záření není sterilizace, radiace patří do sterilizačních metod, ale není v nemocnicích. Parní sterilizaci nevydrží ventily respirátorů z termolabilního materiálu. Horkovzdušná sterilizace na nižší teplotu není sterilizační. Opakované fyzikální nebo chemické dezinfekce respirátorů po použití žádný výrobce nepřipouští. Mediálně doporučované metody pro dekontaminaci roušek, respirátorů, jako jsou UV záření, mikrovlny, improvizovaný postřik apod., negarantují účinnost na koronavirus. Ochranné osobní prostředky jsou jednorázové a jiná alternativa je vyloučena.

S trváním pandemie se zvyšoval počet pacientů a ruku v ruce s tím byl pozorován i nárůst profesionálních onemocnění a potažmo požadavků na odškodnění. V tomto kontextu jsou významné některé normy (Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č.432/2003 Sb., která stanovuje podmínky pro zařazování prací do kategorií, novela Vyhlášky č.107/2013 Sb., novela č.185/2015/ a § 37 zákona 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů) a kategorizace práce (kategorie 1-4, kdy výsledná kategorie odpovídá nejnepříznivějšímu hodnocenému faktoru; do hodnocení závažnosti patří pracovní náplň, podmínky na pracovišti, fyziologické a psychické odezvy organizmu pracovníků na zátěž pracovními podmínkami, zdravotního stavu pracovníků vykonávajících danou práci, kategorizované faktory pracovního prostředí), které podmiňují závěr o splnění podmínek vzniku nemoci z povolání.

RNDr. Jaroslava Zelenková, Mgr. Tomáš Glac