Doporučení pro praxi

  • Základní pravidla při poranění zdravotníka

    Víte, co dělat v případě poranění? Představujeme základní pravidla, jak správně postupovat.

     

    Okamžité poskytnutí první pomoci

    • Při poranění ostrým předmětem
      1. Ránu nechte krátkodobě krvácet.
      2. Zastavte krvácení.
      3. Ránu důkladně vymyjte vodou, mýdlem a dezinfekčními prostředky.
    • Při kontaminaci očí, úst, kůže nebo sliznic biologickým materiálem
      1. Zasažené místo pořádně vymyjte vodou.

    Vždy nahlaste poranění přímému nadřízenému a proveďte zápis*

    Důležité údaje pro vyhodnocení události!

    1. Kde, čím a při jaké činnosti bylo poranění (kontaminace) způsobeno.
    2. Případně údaje o osobě, která může být zdrojem infekce.

    *) A to i v případě poranění nepoužitým zdravotnickým prostředkem nebo pokud byl použit osobní ochranný pracovní prostředek (OOPP).

    Navštivte závodního nebo ošetřujícího lékaře

    1. Provedení odběru krve poraněného.
    2. Zajistění krve a osoby, jejímž biologickým materiálem došlo ke kontaminaci.

    Následná opatření podle výsledku laboratorních vyšetření

    • Při negativním výsledku vyšetření ukončení sledování zdravotního stavu.
    • Při pozitivním výsledku lékařský dohled po předpokládanou inkubační dobu.

    Dokumenty ke stažení

    Základní pravidla při poranění zdravotnického personálu

     

     

     

    Aesculap Akademie pravidelně připravuje vzdělávací akce zaměřené na bezpečnost zdravotnického personálu.
    Aktuální přehled kurzů

  • Správný postup mytí a dezinfekce rukou

    Ruce jsou nejdůležitějším pracovním nástrojem zdravotníků a současně jsou často zdrojem infekcí. Toto riziko je možné snížit důslednou hygienou. Péče o ruce je jedním z nejdůležitějších opatření v prevenci nozokomiální nákazy. K mytí a dezinfekci rukou je důležité používat správné postupy a účinné přípravky.

    Věstník MZ č. 5/2012  rozlišuje několik stupňů mytí a dezinfekce rukou:

    1. Hygienické mytí rukou.
    2. Hygienickou dezinfekci rukou.
    3. Mytí rukou před chirurgickou dezinfekcí rukou.
    4. Chirurgickou dezinfekci rukou.

    Dále věstník upravuje nošení šperků a úpravu nehtů, a to tak, že v operačních provozech nošení šperků, prstenů a náramků nepřipouští stejně jako nošení hodinek. Nehty by měly být krátké a nenalakované, což vylučuje nošení dlouhých umělých nehtů.

     

    Hygienické mytí rukou

    Všichni pracovníci ve zdravotnictví provádějí hygienické mytí rukou. Správný postup nalezneme v letáku MZ a je následující:

    1. Navlhčete si ruce.
    2. Naneste mycí prostředek a roztírejte jej nejméně patnáct sekund.
    3. Pečlivě si omyjte dlaně, hřbety rukou až po zápěstí včetně prostoru mezi prsty.
    4. Důkladně opláchněte vodou.
    5. Loktem uzavřete přívod vody.
    6. Osušte si ruce papírovou utěrkou.

    Doba trvání celé procedury: 40−60 vteřin

     

    Hygienická dezinfekce rukou

    Správný postup hygienické dezinfekce rukou opět najdeme v letáku MZ.

    Dezinfekční prostředky aplikujte vždy na suché ruce.

    1. Do sevřené dlaně aplikujte dostatek dezinfekčního přípravku.
    2. Ruce  udržujte po  celou dobu dezinfekce vlhké.
    3. Každý pohyb opakujte 5x, pořadí není rozhodující
      • Třete dlaň o dlaň.
      • Dejte ruce na sebe, zaklesněte prsty a třete pravou dlaní levý hřbet ruky a naopak.
      • Dejte ruce dlaněmi k sobě, zaklesněte prsty a třete dlaní o dlaň.
      • Semkněte prsty a otírejte horní část semknutých prstů dlaní druhé ruky.
      • Otáčivým pohybem dlaně otírejte palec druhé ruky a naopak.
      • Krouživým pohybem třete levý palec v sevřené pravé dlani a naopak.
      • Obousměrnými krouživými pohyby třete sevřenými prsty pravé ruky levou dlaň a naopak.
    4. Nechte dezinfekci zaschnout.

    Po zaschnutí se ruce dále neoplachují ani neutírají.

    Doba trvání celé procedury: 20−30 vteřin

     

    Dokumenty ke stažení

  • Agresivní pacient

    Nejčastějším terčem násilí v ošetřovatelství jsou všeobecné sestry, které tvoří nárazník mezi pacienty a lékaři a jsou často vystaveny následkům přenášené agrese. Platí to i pro Českou republiku, kde bylo zjištěno, že sestry jsou v 70 % oběťmi těchto incidentů.

    Co dělat v případě násilného a agresivního pacienta?

    Pokuste se převzít kontrolu nad situací, abyste co nejvíce minimalizovaly možné následky. Docílit takového opatření lze následujícími způsoby:

    1. Zůstaňte v klidu, požádejte o pomoc jednoho nebo více kolegů. Udržujte přiměřenou a bezpečnou vzdálenost – vždy mějte na paměti únikovou cestu.
    2. Zkuste použít techniky pro deeskalaci násilí:
      • mluvte s pacientem velmi srozumitelně; tón hlasu musí být klidný, ale pevný, nemluvte agresivně;
      • vyvarujte se prudkých pohybů;
      • projevte empatii; poslouchejte celým tělem – udržujte oční kontakt; nezvedejte ruce, ale nechte je v dolní polovině těla dlaněmi k pacientovi, což vyjadřuje přátelský postoj;
      • vyvarujte se náhlých úsudků – prvotní je bezpečí situace;
      • zaměřte se na pocity pacienta jako člověka, na jeho vnímání; vyjádřete pocit, že „slyšíte“, „chápete“ a „oceňujete“.
    3. Pokud pacient křičí:
      • neodpovídejte hned, snažte se o rozšíření ticha; snižujte napětí;
      • pokuste se klidně dýchat;
      • odpovídejte rozvážně a v krátkých větách, důležité věci opakujte;
      • nechte pacientovi čas na rozmyšlenou, aby mohl odpovědět; snažte se o vytvoření situace bez pocitu nátlaku, sdílejte prostor k ventilaci emocí;
      • vyjasňujte informace tím, že opakujete to, co jste pochopili; vyjadřujte zájem o člověka a jeho situaci.
    4. Pokuste se v kritické situaci navodit pocit důvěry:
      • oslovujte pacienta celým jménem;
      • podpořte ho, aby vyjádřil své obavy a příčiny hněvu,
      • klidným a jemným tónem hlasu ho upozorněte, že vulgarita a agresivní hrozby nemohou být akceptovány: „Mám z vás strach, pokud toho nenecháte, zavolám o pomoc.“
      • připomeňte pacientovi, že se mu snažíte pomoci;
      • nabídněte mu kompromis; omluvte se za možný problematický přístup od vás nebo kolegů.
    5. Pokud to, co jste udělali, nebylo dostatečné a fyzické hrozby se zvyšují, jste oprávněni:
      • v případě, že již došlo k sevření útočníkem, použít takový způsob sebeobrany, abyste se vymanili z jeho sevření;
      • zalarmovat bezpečnostní službu nebo policii;
      • zavolat na pomoc kolegy;
      • připravit se na pacifikaci pacienta proti jeho vůli; varujte ho vždy alespoň dvakrát nahlas a mějte na to svědky;
      • provést pacifikaci: jedna osoba na jednu končetinu a jeden, co velí a chrání hlavu a krk;
      • posléze využít fyzického omezení či farmakologického zklidnění;
      • veškerý postup následně podrobně zapsat;
      • zkontrolovat, zda nedošlo k poškození pacienta.

     

    Dokumenty ke stažení

    Varování

    • Fyzické a farmakologické zásahy nejsou bezpečnými postupy a je třeba jich užít jako poslední možnosti k řešení této mimořádné události.
    • Napadení personálu (i verbální násilí) je vždy mimořádnou událostí, která musí být bezpodmínečně hlášena a dokumentována.
    • Personál si po každém takovém incidentu zaslouží psychickou podporu (peer, psycholog, kaplan) a náhradu škody.

    S laskavým svolením přeloženo z Doporučení pro prevenci a management násilí a agrese na nefrologických jednotkách skupiny European Dialysis and Transplant Nurses Association / European Renal Care Association (EDTNA/ERCA).

    Jaroslav Pekara
    člen skupiny pro Bezpečnost personálu
    člen European Violence in Psychiatry Research Group

  • Násilie a agresia voči zdravotníkom pri výkone povolania

    27. ledna 2022

    V rámci úsilia o dodržiavanie ľudských práv, rovnosti a dôstojnosti dochádza k nárastu diskusií o násilí voči zdravotníckym profesionálom, osobitne voči sestrám. Vysoký výskyt násilia voči sestrám je problémom sestier na medzinárodnej úrovni – v porovnaní s inými profesionálmi sú oveľa častejšie objektom násilia. Násilie voči sestrám je vážnym problémom súčasnej klinickej ošetrovateľskej praxe, o čom svedčia výsledky výskumov realizovaných v zahraničí. Ide o opakovaný jav, ktorý ovplyvňuje zdravie sestier, ich spokojnosť s prácou, a tým aj kvalitu ošetrovateľskej starostlivosti poskytovanej jej príjemcom. Na Slovensku sa s výsledkami výskumov zameraných na násilie v kontexte zdravotníctva stretávame ojedinele, vo väčšine prípadov štúdie mapujú násilie týkajúce sa sestier, nie zdravotníkov.

    Násilie voči sestrám nie je novým javom – práve naopak, vždy bolo potenciálnym či aktuálnym rizikom výkonu povolania sestry. Násilie je považované za integrálnu súčasť práce sestier, pravdepodobne v dôsledku jeho multifaktorovej podmienenosti početnými internými, externými, situačnými a interakčnými faktormi. Akokoľvek sú výsledky zahraničných štúdií signifikantné, skutočný rozsah problému je v dôsledku nedostatočného zaznamenávania a hlásenia incidentov pravdepodobne oveľa vyšší. Nesúlad hlásených incidentov s ich skutočným počtom môže byť interpretovaný rozdielmi v chápaní násilia a agresie sestrami. Dôvodom môže byť aj skutočnosť, že povolanie sestry je v mnohých krajinách dominantne ženským povolaním. Historické stereotypy sú v v tejto súvislosti mimoriadne rezistentné voči zmenám, a je preto príznačné, že ošetrovateľstvo sa nevymyká z kultúrneho rámca, v ktorom má postavenie a práca žien nižší spoločenský status so všetkými dôsledkami, vrátane prejavov násilia. Pravdepodobne aj z dôvodu rodových predsudkov je v zmysle slabého financovania výskumných štúdií signifikantný empirický výskum násilia voči sestrám nedostatočný. Nedostatok vedeckej pozornosti tomuto fenoménu sa môže odrážať v tom, že nie je jasné, ako ho reflektujú samotné sestry. Najmä postoj sestier k agresii zo strany pacientov sa ukazuje ako nejednoznačný, ambivalentný – nie je jasné, ako sestry vnímajú agresiu pacientov voči nim samým a aký význam pripisujú takémuto správaniu z pohľadu pacienta.

    Postoj sestier k agresii pacientov má následne vplyv aj na výber prístupu manažmentu agresie, ktorý je možné rozdeliť na dve základné skupiny.

    Tradičný reštriktívny prístup je zameraný na kontrolu a ovládanie agresívneho pacienta. Manažment agresie je v tomto prístupe chápaný reaktívne, t. j. intervencie sú odpoveďou na agresívne správanie pacienta. Používajú sa metódy obmedzovania pacienta chemickými a fyzickými prostriedkami, ako napr. medikamentózna sedácia, obmedzovacie prostriedky a techniky (napr. mechanická fixácia pacienta popruhmi k lôžku, použitie telesnej prevahy, izolácia pacienta umiestnením v izolačnej miestnosti). Tento prístup vychádza z biomedicínskeho chápania agresie pacientov, ktoré z hľadiska kauzálnych a podmieňujúcich faktorov agresie zdôrazňuje najmä interné charakteristiky a faktory zo strany pacienta, ako napr. psychopatologické zmeny.

    Na druhej strane interpersonálny prístup manažmentu agresie je zameraný na používanie nereštriktívnych intervencií, a to nielen reaktívne, ale aj preventívne v čase, keď pacient nie je aktuálne agresívny. Akcentuje tzv. netelesné metódy a stratégie zvládania agresívneho správania pacienta ako napr. efektívna komunikácia, manažment hnevu pacienta, deeskalácia agresie verbálnymi a neverbálnymi technikami. Tento prístup je spojený s percepciou agresie pacientov ako výsledku kombinácie viacerých faktorov podieľajúcich sa na jej vzniku – t. j. okrem interných faktorov uznáva spolupôsobenie externých a situačno-interakčných faktorov.

    Násilie voči sestrám ako reálny jav ešte stále nie je uznané a chápané ako problém, najmä na pracoviskách, ktoré boli z hľadiska výskumu tejto problematiky zanedbávané (štandardné lôžkové oddelenia v porovnaní s psychiatrickými či pohotovostnými pracoviskami). V tejto súvislosti je však potrebné vziať do úvahy skutočnosť, že nedostatočné hlásenie incidentov násilia sestrami nie je možné interpretovať ako fakt, že sa násilie nevyskytuje.

    V poslednom desaťročí sa problematika násilia voči sestrám stáva predmetom výskumných štúdií najmä v zahraničí, a to často vo forme celonárodných štúdií, ktorých cieľom je prispieť k pochopeniu komplexného charakteru, rozsahu a závažnosti tohto problému. Výsledky týchto štúdií potvrdzujú, že násilie je integrálnym komponentom klinickej ošetrovateľskej praxe sestier všetkých ošetrovateľských disciplín. Niektoré celonárodné štúdie sa realizujú opakovane v rozmedzí niekoľkých rokov s cieľom zistiť, aký je efekt realizovaných opatrení.

    a Slovensku je problém násilia voči sestrám v kontexte jeho skúmania aj samotného výkonu profesie sestra stále nedostatočne skúmaný, hoci v roku 2014 bola realizovaná širšia štúdia na súbore 1220 sestier z fakultných a univerzitných nemocníc z každého regiónu SR (VEGA č. 1/0217/13 Identifikácia výskytu a analýza agresie pacientov voči sestrám, Mgr. M. Lepiešová – hlavný riešiteľ projektu). Mnohé sestry nie sú ochotné incidenty násilia hlásiť kvôli tlaku, ktorý na ne vyvíjajú ich spolupracovníci, ako aj kvôli nedostatočnej podpore od svojich nadriadených. Z tohto dôvodu sa aj motivácia sestier a ich rozhodnutie zúčastniť sa výskumu násilia v zdravotníckych zariadeniach môže javiť ako zložitá. Jedine identifikácia výskytu fenoménu násilia ako multifaktorálneho javu a jeho podrobná analýza môžu pomôcť k jeho pochopeniu, následne prispieť k iniciácii špecifických interných predpisov a postupov a k implementácii praktických opatrení za účelom prevencie a riešenia obťažovania a násilia súvisiaceho s prácou.

    Pracovná skupina Aesculap Akadémie Bezpečnosť personálu SK odporúča dôsledne hlásiť incidenty násilia, a pre účinné zvládnutie agresie zo strany pacienta taktiež zabezpečiť v zdravotníckom zariadení pravidelné školenia personálu, týkajúce sa posudzovania rizika agresie, tréningu komunikačných zručností, ktoré povedú k upokojeniu pacienta, ako aj tréningu postupov bezpečného fyzického obmedzenia agresívneho pacienta.

    Manažment agresívnych pacientov zahŕňa predovšetkým verbálnu intervenciu. Deeskalácia agresie je prvoradou intervenciou, ktorá by mala predchádzať ostatným aktivitám. Ide o použitie techník a postupov, ktoré vedú k upokojeniu pacienta. Naotázku ako komunikovať s agre¬sívnym pacientom odborná literatúra nedáva jednoznačnú odpoveď. Väčšina autorov nabáda k pokojnému a profesionálnemu správaniu. Reakcia zdravotníckeho pracovníka na agresiu by vždy mala byť na profesionálnej úrovni. V tabuľke 1 v skratke uvádzame najdôležitejšie kroky.

    Zde v skratke uvádzame najdôležitejšie kroky*:

    1) Vyhodnotenie situácie, hľadanie príčin agitovanosti
    • Dostatočný čas a vhodný priestor na možnosť pomoci a úniku.
    • Nikdy ne­byť s agresívnym pacientom sám v uzavretej miestnosti. Dvere ponechať otvorené, alebo mať doho­vorený signál, ako privolať pomoc. Odstrániť z dosahu pacienta nebez­pečné predmety. Redukovať vonkaj­šie stimuly – tlmené svetlo, tichá miestnosť, stíšenie alebo vypnutie telefónu.
    • Naviazanie verbálneho kontaktu, hľadanie príčin (napr. obmedzenie práv, pocity bezmocnosti, ohrozenie).
    2) Komunikácia
    • Oslovujeme pacienta jeho menom, dodáva to komunikácii osobný ráz, patrí to k prejavom rešpektu.
    • Vyjadrujeme empatiu, čo môže eliminovať bezmocnosť a frustráciu.
    • Komunikáciu udržiavame plynulú, pokiaľ viazne, je vhodné zopakovať poslednú pacientovu vetu formou otázky. Takýmto spôsobom je agresívny pacient nútený k odpovediam, verbalizuje svoj hnev, čo vedie k racionálnemu uvažovaniu a postup¬nému upokojeniu.
    • S pacientom komunikujeme v rovnakej výške. Počas vyšetrenia je lepšie sedieť. Ak pacient odmietne sadnúť si, nenaliehať nato. Pokiaľ komunikujeme s pacientom v stoji, je vhodnejšie postaviť sa bokom k pacientovi ako priamo tvárou k pacientovi. Udržiavame neustály očný kontakt.
    • Nerobíme prudké, rýchle pohyby a gestá. Nepribližujeme sa k pacientovi zozadu, rovnako sa k nemu neobraciame chrbtom.
    • Nesmieme mať konfrontačný ani defenzívny postoj tela.
    • Agresívneho pacienta sa nesmieme dotýkať a aj po upokojení je potrebné dotyky zvážiť.
    • Dokumentáciu vypracúvame neskôr, aktuálne riešime problém.
    3) Vyjednávanie
    • Poskytnúť možnosť voľby, pre pacienta je to pozícia partnera. Pacientovi priebežne vysvetľujeme, čo a prečo robíme, ponúkame rôzne zmeny a alternatívne riešenia. Pacient má tak možnosť vybrať si, pocíti, že môže sám za seba rozhodovať a nemá pocit úplného znásilnenia.
    • Vysvetľujeme a popisujeme zmysel uskutočňovaných intervencií „Snažíme sa vám pomôcť“.
    • Fyzická aktivita môže pomôcť deeskalovať agresiu – možnosť použitia rotopedu alebo boxovacieho vaku.

     

    *(spracované podľa Vevera, J., Černý, M., 2011; Čerňanová, A., Knezovič, R., 2012)

     

    Mgr. Jana Hičíková

    Literatúra:

    ČERŇANOVÁ, A. – KNEZOVIČ, R. Komunikačné prostriedky na upokojenie agresívneho pacienta. In Florence, 2012, roč.4, č.2, s. 21-22. ISSN1801-464X.

    DIMUNOVÁ, L. – ŽEMLIČKOVÁ, A. Patients aggression towards nurses on psychiatric wards. In Ošetrovateľstvo: teória, výskum, vzdelávanie [online], 2019, vol. 9, no. 1, pp. 31-35. Dostupné na: https://www.osetrovatelstvo.eu/archiv/2019-rocnik-9/cislo-1/agresia-pacientov-voci-sestram-na-psychiatrickych-pracoviskach

    GURKOVÁ, E. et al.  Patient aggression and job satisfaction among Austrain nurses in selected health institution. In Ošetrovateľstvo: teória, výskum, vzdelávanie [online], 2015, vol. 5, no. 1, pp. 6-12. Dostupné na: https://www.osetrovatelstvo.eu/archiv/2015-rocnik-5/cislo-1/agresia-pacientov-a-pracovna-spokojnost-sestier-vo-vybranom-zdravotnickom-zariadeni-v-rakusku.

    KAČMÁROVÁ, M. et al. Predictors of attitudes of nurses towards patient aggression. In Ošetrovateľstvo: teória, výskum, vzdelávanie [online], 2014, vol. 4, no. 1, pp. 16-23. Dostupné na: https://www.osetrovatelstvo.eu/archiv/2014-rocnik-4/cislo-1/prediktory-postojov-sestier-k-agresii-pacientov.

    LEPIEŠOVÁ, M. et al. The factors affecting patient aggression scale Psychometric testing of a new tool. In Central European Journal of Nursing and Midwifery [elektronický dokument], 2021, roč. 12, č. 2, s. 342-352 : Dostupné na https://cejnm.osu.cz/pdfs/cjn/2021/02/03.pdf

    LEPIEŠOVÁ, M.et al. Experience of nurses with in-patient aggression in the Slovak Republic. In Central European Journal of Nursing and Midwifery, 2015, vol. 6, no. 3, pp. 306-312

    TOMAGOVÁ, M. et al. Nurses’ experience and attitudes towards inpatient aggression on psychiatric wards. In Central European Journal of Nursing and Midwifery, 2016, vol. 7, no. 3, pp. 462-469. Dostupné na: https://www.researchgate.net/publication/307867864_Nurses’_experience_and_attitudes_towards_inpatient_aggression_on_psychiatric_wards

    VEVERA, J. – ČERNÝ, M. Zvládání agitavonosti a násilného chování. In Psychiatria pre prax, 2011, roč. 12, č. 2, s. 58-60. ISSN 1335-9584.