Mapování překážek v ošetřovatelské péči v době pandemie aneb jak moc se nám tu „rozmohl takový nešvar“?

Pracovní skupina Bezpečnost personálu vyrazila v barvách jara do Ostravy s workshopem a tématy, která se stala připomínkou temnějšího období, neboť se zaměřila na podmínky poskytování zdravotní a ošetřovatelské péče v období pandemie covid-19. Vnímali jsme v tomto těžkém období změny v podmínkách zachovávání pravidel bariérového ošetřovatelského režimu, které se vyskytovaly napříč celou republikou, a bylo nutno se s nimi vypořádat. Dalo by se říci, že se ve zdravotnictví „rozmohl takový nešvar“, a tak jsme zvolili formu interaktivní diskuze nad nejčastějšími překážkami v naší praxi.

Vycházeli jsme z předpokladu, že se na psychické i fyzické zátěži již tak náročné profese podepisuje také nemožnost dodržovat navyklé způsoby práce a pravidla bariérového režimu, který je dalším prvkem vyšší míry stresu. Pro dialog s publikem a ověření si našich hypotéz byl využit interaktivní systém Slido, v němž hlasovalo 75 účastníků workshopu prostřednictvím svých mobilních telefonů.

Omezení podmínek pro kvalitu péče například ustoupením od standardních pracovních postupů tak vnímalo jako často stresující 55 % účastníků, denně pociťovalo zátěž 15 % z nich a 27 % účastníků udalo, že byly všechny normy zachovány. Pouze tři účastníci uvedli, že omezení nevnímali.

Druhou skutečností, kterou přinesl život v pandemii, byl přesun pracovníků různých odborností mezi pracovišti. Denně se s kolegy z jiných pracovišť setkávalo 38 % respondentů, stejný počet s nimi spolupracoval občas. Jinými slovy, 76 % účastníků workshopu mělo s migrací personálu zkušenost. Necelá čtvrtina účastníků však nepracovala s kolegy, kteří neprošli adaptačním procesem na JIP či ARO.

Při hodnocení kvality této spolupráce uvedlo 55 % účastníků, že práce těchto kolegů byla přínosem, pokud pracovali pod přímým vedením kmenových pracovníků. 14 % respondentů hodnotilo jejich práci jako plnohodnotnou a 11 % dotazovaných pak vnímalo spolupráci jako obtížně koordinovatelnou. 20 % dotazovaných nemělo s nekmenovými pracovníky žádnou zkušenost (u předchozí otázky to bylo 24 %). Tři účastníci nehlasovali.

Příliš nás nepotěšily odpovědi na otázku „Mohli jste respirátory třídy FFP3 vyměňovat pravidelně v doporučených intervalech?“ 38 % účastníků odpovědělo ano, ale 26 % účastníků mělo k dispozici pouze jeden respirátor na směnu. Omezenou možnost výměny maximálně třikrát za směnu mělo 15 % respondentů a 21 % účastníků uvedlo, že měli k dispozici pouze respirátory třídy FFP2. Je tedy zjevné, že potřeba ochranných prostředků byla nadlimitní s ohledem na skutečné možnosti.

Naopak pozitivně vyzněly odpovědi na otázku týkající se dalšího z nešvarů, a to dezinfekce vyšetřovacích rukavic mezi ošetřením jednotlivých pacientů. 75 % dotazovaných si vždy rukavice po použití vyměnilo, 4 % respondentů rukavice vždy dezinfikovali a někdy tento postup volilo 21 % dotazovaných.

Další z otázek, kterou jsme předložili účastníkům workshopu, byla zaměřena na hledání pozitiv. „Mohl nám covid-19 otevřít nové možnosti?“ Díky odpovědi 91 % respondentů, kteří uvedli, že standardně používají uzavřené systémy např. pro odsávání z dýchacích cest či odběrové soupravy, se dá říct, že úroveň péče a bariérového režimu je na mnohých pracovištích zajištěna moderními prvky a pomůckami standardně, protože jen 5 % účastníků uvedlo, že se staly přínosem právě díky pandemii.

Zachování bariérového režimu bylo spojeno v mnohých případech s přestavbami či úpravami k zajištění filtru a oddělení jednotlivých zón pracovišť, což vedlo k omezení možnosti komunikace.
35 % respondentů tak mělo možnost využívat pro komunikaci mezi zónami vysílačky nebo centrální telefony. Stejný počet dotazovaných tyto prostředky neměl k dispozici a při komunikaci docházelo k porušení bariéry otevřením dveří, což lze považovat za další z nešvarů, který narušil obvyklé postupy. 29 % respondentů sice nemělo náhradní komunikační systémy, ale vždy dodrželi bariérový režim oddělených zón pracovišť. Dá se tedy říct, že 64 % respondentů v této oblasti zachovávalo bariérový režim.

Našim cílem bylo uvědomit si společně s účastníky workshopu, že vlivem období mimořádného stavu docházelo k ústupkům a nedokonalostem v poskytování ošetřovatelské péče a je žádoucí, abychom se vrátili ke standardním postupům ochrany pacientů i personálu.

K prezentaci ústupků, k nimž mohlo v minulém období docházet, jsme připravili edukační video s nejčastější aktivitou, a to je úprava lůžka pacienta. Ve videu je popsaný chybný a správný postup, poukazuje na správnou praxi a zaměřuje se na výměnu rukavic, používání pracovních obleků a zástěr, manipulaci s prádlem a individualizaci pomůcek.

Přáli bychom si, aby vyzněl i skrytý záměr – poděkování a přiznání velké pracovní zátěže všem pracovníkům zdravotnických zařízení v tomto těžkém období.

PhDr. Jana Toufarová, Mgr. Veronika Zachová